Myslivecký spolek Ostříž Vinařice

Lov byl v minulosti výsadou šlechtických rodů, prostý člověk lovit nemohl. Trvá robotní povinnost, kterou Ferdinand III. přímo spojil s lovem – poddaní museli vypomáhat při lovech a jejich organizaci. Dochází k rozvoji pytláctví z různých důvodů – lovecká vášeň či hlad.

Císař Josef II. vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří a nařizuje černou zvěř uzavřít do obor. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů drobné zvěře; s tím souvisí i rozvoj brokové střelby. Snižují se stavy jelení zvěře a přibývá zvěře srnčí.

Až revoluční rok 1848 přinesl změnu. Dne 7.3.1849 vydal František Josef I. říšský zákon o myslivosti č. 154. Bylo zrušené dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy.

Honební právo bylo nerozlučně spojeno s vlastnictvím pozemků a honební řád byl upraven na základě výnosu o právu myslivosti ze dne 6. června 1866. Právě zákon o myslivosti (49/1866 z. z.) umožňuje vznik společenství honiteb, stanovuje ochranu zvěře (dobu lovu a hájení), upravuje problematiku honebního lístku a minimální výměru honiteb na 200 jiter hornouherské míry = 115 ha.
Právě v roce 1866 se vydali sedláci z Vinařic, Korna a Měňan až do Vídně, odkud se vrátili s povolením práva honitby na pozemcích uvedených obcí. Od roku 1866 se tradice myslivosti ve Vinařicích udržela až dodnes.
A byli to právě prostí myslivci z Vinařic, předkové dnešních členů Mysliveckého sdružení Ostříž ve Vinařicích, kteří nepodlehli svodům majitele liteňského a suchomastského panství k pronájmu honitby a honitbu od roku 1866 nikdy nepronajali.
Honební společenstvo ve Vinařicích si ponechalo honitbu celá ta dlouhá léta ve vlastní režii. Spravoval ji honební výbor složený pouze z občanů - majitelů pozemků z Vinařic. Tito členové honebního společenstva měli právo provozovat myslivost na pozemcích v katastru obce Vinařice.

Po 1. světové válce dochází na našem území ke změnám společenských a politických poměrů z důvodu rozpadu Rakousko – Uherské monarchie. V důsledku pozemkové reformy dochází ke změnám vlastnických poměrů. Myslivost je dále provázána s vlastnictvím půdy. Legislativní úprava myslivosti je převzata z právního řadu rakousko – uherského a své novelizace se dočká až v roce 1929 (zák. č. 98/1929 Sb.). V roce 1923 byla založena první jednotná organizace - Československá myslivecká jednota.

Zajímavé jsou odlovy zvěře ve vinařické honitbě. Jedny z nejlepších výsledků byly v roce 1935, kdy na uvedených pozemcích bylo uloveno 1030 koroptví, 259 bažantů, 4 ks srnčí zvěře a 368 zajíců, což představuje produkci zvěřiny na 1 ha téměř 3,5 kg.

V době existence Protektorátu Čechy a Morava je vydáno vládní nařízení č. 127/1941 Sb., které upravuje otázky výkonu působnosti mysliveckých úřadů, minimální výměru společenstevních honiteb (250 ha) a, mimo jiné, zavádí zkoušku z myslivosti, jako předpoklad k držení loveckého (dříve honebního) lístku.
Němečtí okupanti se nezákonně zmocňovali honiteb. Ve Vinařicích neustoupili a provozovali myslivost dále, i když za ztížených podmínek. Po revoluci 5.5.1945 byly některým myslivcům na základě nových ustavení odebrány zbraně.

Od 1. 1. 1948 nabývá účinnosti nový zákon o myslivosti (225/1947 Sb.), který definuje podstatu myslivosti (hospodářská a kulturní činnost), upravuje otázku plánování chovu zvěře, ochrany myslivosti prostřednictvím „mysliveckých hajných“ (dnes „myslivecká stráž“) a mysliveckých hospodářů, vymezuje také novou min. výměru honiteb (vlastní – 200 ha, společenstevní 150 ha). Po únoru 1948 se mohli uživateli pronajatých honiteb stát pouze tzv. „lidové myslivecké společnosti“. Z tohoto důvodu se Honební společenstvo ve Vinařicích v roce 1952 přejmenovalo na Lidovou mysliveckou společnost Ostříž.

V roce 1962 bylo v honitbě uloveno do té doby první divoké prase, a to při žních na polích v Bykoši.

V roce 1963 se sloučila s Lidovou mysliveckou společností v Bykoši a hospodařila v honitbě o rozloze 878 ha.

Po roce 1968 byl ve Vinařicích na Višňovce vybudován letní parket, k němu bylo přistaveno dřevěné pódium a v roce 1970 zde probíhaly oslavy 104. výročí myslivosti ve Vinařicích.

V roce 1979 začala stavba lovecké chaty u již zmíněného parketu. Byla celá vybudována členy Mysliveckého sdružení Ostříž Vinařice, za finanční pomoci Místního národního výboru v Suchomastech, pod který obec Vinařice spadala. Slavnostní otevření proběhlo roku 1980.
V roce 1976 se Myslivecké sdružení Ostříž Vinařice dále sloučilo s Mysliveckým sdružením Měňany a tím vznikla honitba o výměře 1999 ha na území katastrů obcí Vinařice, Bykoš, Měňany, Tobolka a Korno. V roce 1983 se pak toto sdružení spojilo s částí Mysliveckého sdružení Všeradice a honitba se dále rozrostla o část katastru obce Všeradice, Nesvačily a celý katastr obce Podbrdy, čímž rozloha honitby dosáhla 2220 ha.

V letech 1948 až 1992 byla zrušena honební společenstva. V roce 1992 novelizací zákona o myslivosti byla tato opět vytvořena. Vzniklo Honební společenstvo Vinařice a Honební společenstvo Korno. Honební společenstvo Vinařice utvořilo honitbu o výměře 1867 ha a tuto pronajalo Mysliveckému sdružení Ostříž Vinařice.

V roce 2003 při tvorbě honiteb podle nového zákona byla Honebním společenstvem Vinařice utvořena honitba o celkové výměře 1760 ha. Tato byla opět pronajata Mysliveckému sdružení Ostříž Vinařice.
U lovecké chaty byla v následujících letech postavena broková střelnice a dále umělá nora.

Pro zajímavost: poslední medvěd zde byl uloven 21. srpna 1682 v revíru bělečském Waldštejnským fořtknechtem Petrem Lhotským. Poslední rys byl uloven v revíru oborském 7. ledna 1695. Poslední vlk byl uloven na Bušohradě roku 1801 a poslední divoká kočka byla ulovena v revíru bělečském lesníkem Hukou roku 1780.

Název:	Myslivecký spolek Ostříž Vinařice
Spisová značka:	L 3691/MSPH Městský soud v Praze
IČO:	475 12 105
Kraj:	Středočeský
Obec:	Vinařice
Telefon:	311 684 822
E-mail:	dvoraji@vse.cz

Zdroj informací: časopis Myslivost, Kronika Bohuslava Mottla a internet.